Jiří Paroubek si hraje na rozvědčíka. Focení odpůrců režimu jsme zaregistrovali už v létě, ale nikdo nečekal, že se k tomu maestro George přihlásí a ještě se rozhodne své nepřátele vystavovat na webu. Zbytky soudnosti byly zřejmě odhozeny s klíčkem od lednice a Jiří Paroubek chce celému světu od plic oznámit ve zkratce toto : Doba se mění, ale co je nám po ní. Historie nám dá jednou za pravdu a závist, udavačství a absolutní nezájem o elementární etická pravidla budou opět stát na vrcholu našich hodnot. Vězte, že s námi v čele na této špici vydržíte. Volební preference to ostatně dokazují. Je sice pravda, že výzkum povětšinou probíhá všude, kde jen těžko narazíte na podnikatele, vysokoškoláka anebo někoho, kdo má IQ alespoň 70, ale je otázkou, jestli nás média nedrží v deziluzi o naší výjimečnosti. Možná že bychom měli přestat stavět vzdušné zámky v podobě studia a osobnostního vývoje a zajít do nejbližšího Kauflandu a koupit si hadovku, bandasku a placatici falešného tuzemáku... Pokrok totiž nezastavíš. Odborář Dušek by o tom mohl vyprávět. Jeho životní příběh mám před očima jako na stříbrném plátně. Vidím strach v jeho očích, když se zády nalepen ke stěně sune potemnělými chodbami ředitelství drah s prostřihem na rudé oči tří chlípných a všehoschopných homosexuálů, kteři za rohem právě hrají kámen nůžky papír o to, kdo mu kam co strčí. Na druhou stranu fikce je fikce a realita je realita. Možná by se Dušek měl pochlapit a přiznat si, že jediná věc, ze které by měl mít strach je jeho vlastní ego, protože když se podíváte na aktéry oné homokonspirace, pochybuji, že by si o unaveného odboráře někdo z nich opřel kolo, natož klacek... Dobrých zpráv je sice pomálu, ale občas se nějaká také vynoří. Světem se kupříkladu šíří zpráva, že Poláci se přestávají bát Němců. Osobně bych ještě pár desítek let počkal, ale na druhou stranu...
